Co jsou obrubníky

Na těchto stránkách se dozvíte vše podstatné o zahradních obrubnících: od jejich typů a použití až po praktické rady k výběru a instalaci. Pokud tu přesto nenajdete odpověď na svou otázku, napište nám do komentářů pod články. Zkusíme najít řešení.

Historie zahradních obrubníků

Obrubníky se v zahradní architektuře běžně využívají k ohraničení a vymezení různých ploch, jako jsou trávníky, záhony, chodníky nebo příjezdové cesty.

Ve větší míře se začaly objevovat v průběhu 18. století, kdy vznikala různá hnutí usilující o zkrášlování měst. Oddělování ploch pomocí kamenů, dřeva  a dalších přírodních materiálů přispělo k estetičtějšímu vzhledu zelených ploch, a navíc usnadňovalo jejich údržbu.

Ilustrační foto. Kruhový a hliníkový obrubník z 19. století. Zdroj: An Encyclopaedia of Gardening (1826)

K plošnému rozšíření obrubníků dochází s nástupem moderních materiálů, jako jsou plast nebo beton, ve 20. století. Díky snazší dostupnosti se začaly obrubníky častěji využívat na veřejných prostranstvích i v soukromých zahradách.

Názvosloví obrubníků

Na internetu najdete zahradní obrubníky pod různými názvy: zahradní pásovina, neviditelné obrubníky, travní lemy, palisády… Jednotná terminologie neexistuje a názvy se často zaměňují.

Proto jsme připravili nezávaznou klasifikaci obrubníků, která by vám měla orientaci v názvech usnadnit:

• Zahradní pásovina  – rovné ocelové obrubníky ve větších návinech. Vyčnívají nad trávník a jsou snadno rozpoznatelné.
• Neviditelné obrubníky – ocelové, betonové nebo plastové obruby. Jsou zapuštěny v zemi, takže nenarušují vzhled okolní plochy. Kotví se pomocí plastových kolíků nebo ocelových hřebů.
• Travní lemy – plastové či betonové obrubníky, které vystupují nad povrch trávníku. Plastové varianty jsou pružnější než plastové neviditelné obrubníky a často se prodávají v návinech (cívkách). Většinou nepotřebují kotvení.
• Palisády – svislé prvky z betonu, dřeva nebo plastu. Slouží především k dekorativnímu ohraničení záhonů.

Ilustrační foto. Neviditelné obrubníky kolem záhonu s výsadbou.

Vlastnosti zahradních obrubníků

Vlastnosti, stejně jako výhody či nevýhody zahradních obrubníků závisí především na jejich materiálu. Ten bývá jedním z hlavních kritérií při výběru. Zahradní obrubníky se nejčastěji vyrábějí z betonu, oceli, plastu nebo ze dřeva. 

Přehled základních výhod a nevýhod jednotlivých materiálů najdete v tabulce.

TYP OBRUBNÍKU	VÝHODY	NEVÝHODY
Betonový zahradní obrubník	Dlouhá životnost Vysoká odolnost proti klimatickým vlivům Vhodný k ohraničení pojezdových ploch	Zabírají více místa (např. rostoucí trávě) Těžší, hůře se s nimi manipuluje Pořizovací cena bývá vyšší než u jiných materiálů
Ocelový zahradní obrubník	Delší životnost než plast nebo dřevo Můžete s nimi vytvářet i zakřivené, ostré tvary Reprezentativní vzhled	Náročnější na manipulaci nebo instalaci v půdě Vyšší pořizovací cena než u plastu či dřeva
Plastový zahradní obrubník	Umožňuje pružné a flexibilní tvarování Lehký a nenáročný na instalaci Cena bývá často velmi výhodná Druhotné využití plastů	Nevhodné pro větší zatížení (např. pojezd vozidlem nebo zahradní sekačkou) Plast podle některých zahradníků do přírody nepatří
Dřevěný zahradní obrubník	Ekologický a estetický materiál Nenarušuje přírodní ráz zahrady Pořizovací cena bývá většinou nižší	Omezená životnost  – rychleji podléhají vlhkosti nebo škůdcům Pro zajištění životnosti je nutná pravidelná údržba Náchylnější k deformacím

Oblasti použití zahradních obrubníků

Obrubníky se používají v široké škále prostředí. Nejčastěji se s nimi setkáváme v zahradní architektuře, kde plní praktickou i dekorativní funkci. Oddělují trávník od záhonu, ohraničují chodníky a zahradní cestičky, vymezují prostor mezi kořeny stromů a trávníkem. Zároveň pomáhají při vymezování prostoru pro menší zahradní instalace, např. osvětlení.

Obrubníky nacházejí využití také ve stavebnictví a průmyslových areálech. Zpevňují a oddělují okraje chodníků, příjezdových cest nebo parkovacích ploch. Kromě toho vymezují bezpečnostní a provozní zóny na parkovištích, cyklostezkách nebo u chodníků.

V menší míře se obrubníky využívají také na sportovištích a jiných venkovních areálech. Oddělují běžecké dráhy od okolního prostoru a přispívají k přesnému a přehlednému vymezení hrací plochy.

Ilustrační foto. Ocelový neviditelný obrubník kolem cesty v zahradě.

Parametry zahradních obrubníků

Obrubníky mají několik základních parametrů, které je dobré znát. Mezi nejdůležitější patří délka, výška, tloušťka, výrobní materiál, tuhost a barva.

1. Délka obrubníku určuje náročnost instalace a četnost spojů. Kusové obrubníky bývají dlouhé 1, 1,5 nebo 2 metry a spojují se pomocí zámkového systému. Obrubníky v cívkách nebo pásoviny se prodávají ve větších návinech a díky minimálnímu počtu spojů se lépe hodí pro větší plochy.

2. Výška obrubníku ovlivňuje jeho viditelnost nad povrchem terénu. Vyšší obrubníky se používají na místech, kde je třeba jasně vymezit dělicí linie, např. mezi trávníkem a pojezdovou plochou. Nižší obrubníky slouží spíše k „neviditelnému“ lemování záhonů, trávníku nebo cestiček.

3. Tloušťka obrubníku je klíčová hlavně u betonových a ocelových variant. Silnější obrubníky lépe odolávají mechanickému poškození (např. po najetí sekačkou nebo pneumatikou vozidla na hranu obrubníku). Na druhou stranu zabírají více prostoru při instalaci.

Ilustrační foto. Zahradní palisáda kolem záhonů s okrasnou výsadbou.

4. Výrobní materiál určuje životnost, odolnost a možnosti tvarování. Betonové obrubníky jsou robustní a trvanlivé, ale nelze s nimi vytvářet ostré oblouky. Ocelové obrubníky představují kompromis: unesou vyšší zátěž a umožňují tvarování nepravidelných linií.

Plastové obrubníky jsou lehké, pružné a dobře se s nimi tvarují i ostré oblouky. Hodí se převážně do míst bez vyššího zatížení. Dřevěné obrubníky působí přírodně a esteticky, ale jsou určeny spíše pro dekorativní účely.

5. Tuhost obrubníku ukazuje, jak dobře odolává mechanickému zatížení. Tuhý obrubník se při nadměrném zatížení spíše zlomí, zatímco pružnější materiály se mohou ohnout.

6. Barva obrubníku hraje roli hlavně u viditelných instalací. Ovlivňuje estetický dojem i celkový vzhled zahrady nebo městského prostoru. Zvolený odstín může s okolím splynout, vytvořit výrazný kontrastní prvek nebo usnadnit rozpoznatelnost obrubníku lidem se zrakovým postižením.

Níže najdete přehled nejčastějších barev obrubníků a jejich využití.

BARVA	POUŽITÍ	ZDŮVODNĚNÍ
Šedá	Veřejné chodníky, silniční obrubníky, městská infrastruktura	Standardizovaná barva pro veřejné a stavební projekty, esteticky ladí se zámkovou dlažbou.
Černá	Moderní a minimalistické zahrady	Vytváří kontrast k trávníku a plochám s mulčem.
Hnědá	Přírodní zahrady, ekologické projekty	Přirozený vzhled, splyne s okolní přírodou.
Zelená	Trávníky a záhony, parky	Méně nápadná při instalaci na zelených plochách.
Červená	Historické parky, tradiční zahrady	Rustikální design, ladí s cihlovými stavbami.
Bílá	Elegantní zahrady, památkové objekty, reprezentační prostory	Exkluzivní vzhled, vytváří zajímavý kontrast s tmavými povrchy.